Oceán je živou půdou Země, pokrývající více než 70 % povrchu planety a poskytuje asi polovinu vzduchu, který potřebujeme k dýchání. Také řídí počasí, reguluje teplotu a podporuje všechny živé organismy. V celé historii byl oceán životně důležitým zdrojem výživy, dopravy, obchodu, růstu a inspirace.
Ale i přes velkou snahu objevování světových oceánů zůstává více než 80 % (agentura National Ocean Service odhaduje až 95 %) obrovských podvodních říší nezmapovaných a neprozkoumaných.
Lze konstatovat, že například povrch vzdáleného Marsu tak paradoxně známe mnohem lépe. Objevování těchto oblastí hluboko pod hladinou oceánu je obtížné, časově náročné a drahé. Mělčí části oceánu, a ty blíže k pobřeží, se mapují nejsnadněji. Průměrná hloubka oceánů je asi 4 000 m a zatím došlo k největšímu průzkumu v hloubce 170 m.
Jakmile se průzkumné ponorky či jiné stroje dostanou do hloubky 200 m, musí použít silné světlomety, protože je tam velmi nízká viditelnost. Absolutní tma nastává v hloubce 1 000 m a i s umělým osvětlením je vidět pouze na několik metrů. Jelikož sem nedopadá ani sluneční záření, teplota vody se drží mezi 0 – 3 °C. Největším problémem je však tlak. Tzv. normální atmosférický tlak, který působí na souši, má při hladině moře hodnotu jedné atmosféry. Voda má však vyšší hustotu než vzduch a s každými 10 m hloubky tlak vzrůstá přibližně o jednu atmosféru. V hloubce 11 000 m je tamní tlak oproti atmosférickému víc než tisícnásobný.
Velmi dobře známe snad všechny druhy pobřežních mořských tvorů (od krabů až po mořské řasy), obyvatele korálů (od klaunů až po samotné korály) a větší faunu moře (delfíni a velryby). Ale co všechno žije v hlubokých vodách? Zde je průzkum mnohem pomalejší, ale i tady existuje velká biologická rozmanitost.
K objevování podmořské říše se používají především vozidla na dálkové ovládání, které jsou uvázány na lodích. V poslední době se také velmi uplatňují autonomní podvodní vozidla, které se volně pohybují v oceánu. Počítačové programy vyhodnotí užitečné vzorky podvodního života, které vozidla sbírají. Ale ani ti nejlepší roboti nemohou zcela nahradit lidi, protože nedokážou svými slovy popsat objevy v hlubokém moři.
Vědci se také dlouho spoléhali na technologie, jako je sonar, který vytvářel mapy mořského dna. V současné době je pomocí moderní sonarové technologie mapováno méně než deset procent globálního oceánu.
Jedno z nejhlubších míst na Zemi je Charlie-Gibbs Fracture Zone ve středním Atlantiku, které dosahuje hloubky až 4 500 m. V roce 2003 sem sestoupili první lidé a během svého ponoru zahlédli několik druhů chobotnic, jako například chobotnici „Dumbo," která má ploutve připomínající obrovské uši slůněte ze známé disneyovské pohádky.
Prozkoumávání hlubin není zdaleka u konce a je potřeba se stále učit novým věcem. Abychom lépe porozuměli oceánské říši, bude potřeba zdokonalit mapování, technologie a popisování fyzikálních, biologických, geologických, chemických a archeologických aspektů oceánu.
Zdroje: LiveScience
Obrázky: Pixabay.com
Pexels.com
Comments